Hospodské bitky o „plošnost“ a „zacílenost“. Ohrožuje nás inflace a deflace práva

Sledujte pravidelné páteční Filozofórum Karla Havlíčka na Info.cz

Čas od času se vynoří nějaké slůvko, které by hnedle mohlo aspirovat na titul „slovo roku“. Kdyby se taková anketa uskutečnila v těchto dnech, třeba by vyhrál pojem „plošný“. Kde se historicky vzalo toto přenesení terminologického významu, byla by nejspíš otázka na profesora Olivu, jemuž do řemesla fušovat nemíním. Plošina je platforma, rovné ploché prostředí. Takže když je pojem používán pro vyjádření všeobecnosti, mohlo by se zdát, že plošná opatření či plošné dávky se horalů nedotknou (leda těch z náhorních plošin) – občané jihlavští, liberečtí či třeba vsetínští by pak mohli mluvit o štěstí, nebo naopak hromovat nad tou nespravedlností, která nahrává lenochům z placatých nížin. Zajímavé je, že v Americe 19. století užíval se název „platforma“ v souvislosti s volbami: tahle „plošina“ znamenala volební řečnickou tribunu a také delegáty odhlasovaný program politické strany. A to už bychom mohli být doma. Z tuzemských partajních „plošin“ se programy zrovna masově nerodí (programů je v naší politice jak šafránu, ačkoliv jsou tacitně dokonce ústavou předpokládány jako povinné – na základě čeho jiného by se kdejaká partička mohla vyhlašovat za politickou stranu program nemajíc a o čem by se vedl demokratický politický boj? – inu, o ničem – byli jsme toho svědky při volbách sněmovních a budeme opět při těch nadcházejících), zato plošná opatření všeho druhu jsou předmětem půtek každodenně.