Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1
Drobečková navigace

Úvod > O nás > Aktuality > Proč nefungují úřady v mikulášském režimu. A proč jsem se dvakrát fotil

Proč nefungují úřady v mikulášském režimu. A proč jsem se dvakrát fotil



Mikuláš je fenomén. Mohli bychom se shodnout, že jde miniaturním dílem o jakýsi zlidovělý náboženský akt, podstatně a mnohem větším dílem o civilně-zábavně-dětsko- psychologickou a motivační službu. Čerti jsou sice z hlediska dnešní politické korektnosti patrně za hranou, neboť si začerňují tváře, ale protože sociálně inženýrská policie výborů pro obecné blaho ještě nezasáhla, mohli opět provozovat své – rovněž politické korektnosti se protivící – řemeslo: trochu ta děcka postrašit, až některá méně vzpurná přiznají: „Malinko jsem zlobil.“ V tom ovšem přiloží svou sociálně citlivou ruku k dílu anděl, odstrčí čerta a dítko pohladí (i to by ovšem snadno mohlo být terčem politickokorektních úderníků), takže začne recitovat nabiflovanou básničku, načež definitivní hvězdičku přisadí sám Mikuláš, který sáhne do pytle a vykouzlí z něj lego. Rodičovstvo rádo zaplatí drobný obnos (zvýšený letos o inflační přirážku) a doma je chvíli klid. Ale nejen za to je třeba mikulášské družiny chválit. Bereme-li je jako sváteční úředníky z paralelních světů, vyznačuje se jejich působení mimořádně sympatickými rysy: přicházejí se svou veřejnou službou na práh občana, konají neformálně, nevyžadují vyplnění formulářů (natož pak interaktivních) a dostavují se k plnění svých povinností vybaveni zálohovanými informacemi („Anička je vzorná školačka“, „Pepík je rošťák, ale v principu hodný kluk“).

 

Propadl mi občanský průkaz. Myslel jsem, že budu mít legitimaci nadosmrti, ale to už se prý nedělá. Když jsem to zaregistroval, mazal jsem na úřad. Tam, kde dříve stávala nepřehledná fronta nervózních žadatelů o nějaké to lejstro, panoval tentokrát vzorný pořádek. Informační tabule fungovaly dokonale, jednotlivé přepážky plynule odbavovaly žádosti: vyberte si – za měsíc bezplatně, do pěti dnů za pár stovek, do zítřka za tisícovku. Dámy za sklem byly milé, vlídné a trpělivé. Slečna u mého okénka mě posadila ke zdi a vyfotila. „To je první pokus,“ pravila. „Kdyby se vám fotka nelíbila, uděláme jinou.“ Mně se nelíbila, ale to je obličejem, nikoliv fotografem, tudíž jsem odvětil, že tohle stačí, neboť lepší už to nebude. Slečna mi nabídla informační esemesku, až bude nová občanka připravena. Inzerovali pětidenní variantu, zpráva přišla za tři dny.