Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7
Konference IV
8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21
Konference V
22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3
Právnický salon
4 5 6
Drobečková navigace

Úvod > O nás > Citáty z naší ankety > Na anketní otázky mi odpověděli

Na anketní otázky mi odpověděli



Na anketní otázku, Co jsou 4 pilíře života? mi odpověděli:

 Producent a diskžokej Petr Salava: „Zdraví, láska, rodina a dobrá práce.“

Advokátka a spisovatelka Daniela Kovářová říká, že člověk potřebuje 4 pilíře, protože když chybí jedna nebo dvě opory, tak to člověk zvládne, ale na jedné noze život stát nemůže. Její čtyři pilíře jsou: „Rodina, přátelé, práce a tvůrčí činnost.“

Pro varhaníka od sv. Ignáce v Praze, Jeremy Emanuela Vitteka je prvním pilířem života víra v Boha: „Díky víře vím, že nejsem na všechno sám.“ Další jsou rodina, přátelé a známí, pak zdraví a nakonec zaměstnání.

Zpěvačka Miluška Voborníková říká: „Láska, zdraví, přátelství, úspěch.“ Podle ní je láska širokospektrá: „Láska se dá rozšířit na rodinu. Bůh je láska. A zdraví potřebujeme všichni, protože jsme křehounký.“

Historik a publicista Martin Kovář šel na otázku obráceně – co jsou čtyři hrůzy života: „Nemoc, chudoba, samota a beznaděj. A pozitivní pilíře jsou zdraví, slušné zabezpečení, rodina s přáteli a víra, že všechno nakonec dopadne dobře.“

                                                             a

Podle Karla Havlíčka, ředitele HBT člověk potřebuje dva pilíře: „Jeden interní, což je pocit suverenity a pocit rovné páteře. A druhý externí, což je vlastně vztah k ostatním.“

 

Na anketní otázku, Co se vám vybaví v souvislosti se školou? mi odpověděli:

Michal Skřejpek, profesor římského práva si vybaví tři budovy: „První, to je základní škola, kam jsem chodil docela rád. Druhá je budova gymnázia, kam jsem už tak rád nechodil… a potom samozřejmě budova fakulty, kam jsem skoro nechodil vůbec, ale jak už to osud někdy tak dělá, tak jsem tam dnes v podstatě denně a chodím tam docela rád.“

Emeritní ústavní soudce Vojen Güttler zavzpomínal na své přijímací zkoušky na gymnázium z roku 1944, kdy byl jeho otec ve věznici gestapa. „Přesto jsem zkoušky udělal a byl jsem přijat.“

Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu nemá na školu dobré vzpomínky, proto si přála, aby se škola pro její děti změnila, aby více dávala důraz na vzdělání: „Dneska máme příliš velký důraz na výchovu ve školách a školy tak trochu přestávají vzdělávat.“

Karlu Klímovi, profesorovi ústavního práva se v poslední době vybavují vzpomínky na všechny školy, kterými za svůj život prošel: „To, co mě začínalo bavit na základní škole, pokračovalo jako politický zeměpis na střední škole a stalo se to mým celoživotním posláním, když v současné době vyučuji už čtyřicátý sedmý rok ústavní právo.“

Roman Fiala, špičkový odborní v oblasti dědického práva a soudce Nejvyššího soudu je překvapen požadavky současných studentů: „Je to zřejmě prostředí, kde se mají studenti cítit především dobře, všichni jim mají pomáhat a oni se nesmějí nikdy rozčílit ani rozplakat… Já školu vnímám jako místo, kde se lidé mají naučit. Naučit stálosti, naučit argumentovat a naučit i obstát v debatě.“

                                                             a

Podle Karla Havlíčka, ředitele HBT je škola nejen budova, ale je to tajemný svět. Jako dítě byl ve škole často i v noci a všem to vřele doporučuje: „To, co je na škole podstatné, to jest vědomosti, vlastně i v noci zaznívají z opuštěných zdí a lavic.

 

Na anketní otázku, Co je pravda a co lež? mi odpověděli:

Producent a diskžokej Petr Salava je přesvědčený, že „pravda někdy velmi bolí, a tak přichází milosrdná lež.“

Známý advokát Jiří Kozák říká, že s těmito pojmy je spojeno nepochopení, zmatení, promítání si vlastních názorů. „Právě v dělení mezi ověřitelností, dokazatelností pravdy a vyvracení lži versus vlastních osobních názorů vidím základní dělítko.“

Zkušená soudkyně Zuzana Břízová nevidí pravdu na lince černá a bílá. Obává se lidí, kteří lžou, ale: „Stejně tak se obávám lidí, kteří šíří své neochvějné pravdy, nepochybují a přesně vědí, jak to je, aniž by si poslechli názory jiných a zamysleli se.“

„To je dobrá otázka,“ říká podnikatel v automobilovém průmyslu Josef Jíša: „Pravda pro jednoho může být lež pro druhého. A najít hranici mezi pravdou a lží je velmi těžké.“

Také Karel Klíma, profesor ústavního práva považuje rozlišení pojmů za složité: „Jestli je to tak, jak to skutečně je, tak to je pravda. A jestli je to jinak, než to skutečně je, a to je těžké dokázat, tak když to jinak je a náhodou se to dokáže, tak se prokáže lež.“

                                                             a

Podle Karla Havlíčka, ředitele HBT je pojem lži jednodušší: „Lež je záměrná, úmyslná nepravda. Pokud jde o právo a pravdu, pak je to skutečně otázka pro právní filozofy.“    

 

Na anketní otázku Co je odpuštění? mi odpověděli:

Paní Irena, seniorka z Prahy považuje odpuštění za velké umění: „Je nutno o tom uvažovat, protože odpustit jen tak, se nechce. Ale když mám důvod a vím, že se jen něco nepovedlo, já ráda odpouštím.“

Otec František Hylmar, SJ, rektor kostela sv. Ignáce v Praze říká: „Když si budeme hrát se slovy, tak to znamená puštění něčeho. Jednou mi někdo říkal – já už to musím opustit. Ve smyslu nechat. Jak se lidově říká, nechat to být. Odpuštění je věc jednostranná, smíření pak oboustranná. A to je obtížnější.“

Pro Josefa Jíšu, podnikatele v automobilovém průmyslu je odpuštění úlevou: Úleva, možná sobecky řečeno, hlavně pro toho, kdo odpouští. Je to mír.“

Producent a diskžokej Petr Salava je přesvědčený, že člověk by měl umět odpouštět: „Já odpouštět umím. A mám ještě jednu velkou výhodu. Umím ty špatné věci rychle zapomínat.“

Jiří Prinz, mluvčí České biskupské konference je přesvědčený, že je to náš úkol, umět odpouštět: „Když to nedokážeme, škodíme sami sobě. Neodpuštění může vést až k vážným onemocněním.

                                                             a

Karel Havlíček, ředitel HBT přirovnává odpuštění k právnickému pojmu prominutí. Promíjíme dluhy, promíjíme tresty, promíjíme lhůty: „Prominutí má jakýsi racionální rozměr. Odpuštění je také blízko k pojmu milost. A má především rozměr duchovní. Je to vlastně pominutí srdcem.“

 

Na anketní otázku Co je půst? mi odpověděli:

Otec František Hylmar, SJ, rektor kostela sv. Ignáce v Praze o půstu říká: „Půst znamená něčeho se odříct, něčeho se zříct. Většinou je to spojeno s jídlem, ale můžeme se odříct i jiných zábavných, oblíbených, příjemných věcí. Proč to děláme? Ne abychom se trápili, ale abychom posílili svoji sebevládu.“

Jan Mynarčík, prezident Exekuční komory se setkal s půstem v dětství, kdy mu maminka řekla, že po určité období nebudou doma jíst maso. Proč? „Aby si naše tělo dalo chvíli klid.“ vysvětlila maminka.

Producent a diskžokej Petr Salava půst nikdy nedržel: „Ale používám něco, čemu říkám splaskávačka. Třeba po vánočních svátcích, kdy se člověk cpe a je mu pak těžko.“

Paní Alena, seniorka z Prahy si myslí, že v každé době by člověk měl myslet na druhé a něco si odpustit.

Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu nevnímá půst jako dietu. Je to pro ni příležitost: „Vzdát se nějakých věcí a odbourat nějaký zlozvyk. V postní době si člověk uvědomí, co by na sobě mohl zlepšit.“

Populární zpěvačka Miluška Voborníková ví, že velikonoční půst začíná Popeleční středou: „Půst se dá udělat i od počítačů a moderní techniky, od alkoholu, od kouření. Myslím, že by vůbec neškodilo, kdyby si každý z nás občas nasadil nějaký půst. Myslím, že by nám to trochu vyčistilo tělo i duši.“

                                                             a

Karel Havlíček, ředitel HBT půst charakterizuje jako specifickou formu lhůty: „Lhůty, která je specifická právě tím, že se v jejím průběhu člověk vzdává nějakých jednání nebo je má zakázána. Možná by se dalo odvodit, že půst je něco jako příměří mezi tělem a duchem.“


Na anketní otázku Co je štěstí? mi odpověděli:

Petr Salava, producent a diskžokej vidí štěstí v tom, „když se ráno probudí zdravý.“

Advokátka a spisovatelka Daniela Kovářová charakterizuje štěstí: „Mít aspoň občas malou, drobnou radost a vědět, že poblíž jsou lidé, kteří tu malou, drobnou radost mohou sdílet se mnou.“

Jeremy Emanuel Vittek, varhaník u sv. Ignáce v Praze říká: „Pro mě je asi štěstí spojeno s radostí. Když můžu někoho obdarovat a vidím, že ten druhý má radost. Když se mi něco podaří, mám radost a prožívám malé štěstí.“

Ladislav Jakl, rocker a publicista se domnívá: „Myslím si, že štěstí pocítí člověk z vědomí, že ví, že je tam, kam patří, že má své místo, že je k něčemu dobrý, k něčemu užitečný a že se v tom, ve své pozici cítí správně.“

Mluvčí České biskupské konference Jiří Prinz vnímá štěstí jako kvalitu, která není zcela z tohoto světa: „Plné štěstí je plný život v jednotě s Bohem. Život na tomto světě je spíše cesta k Bohu a tedy cesta ke štěstí.

                                                               a

Karel Havlíček, ředitel HBT je přesvědčený, že obecná kategorie štěstí neexistuje: „Takže myslím, že štěstí neexistuje jako objektivní kategorie, zato jako subjektivní rozhodně existuje. A mám dojem, že to je takový pocit, který je potřeba sdílet.“

 

Na anketní otázku Co je insolvence? mi odpověděli:

Jiří Grygar, místopředseda krajského soudu, který mluvil o likvidačním a restrukturalizačním způsobu řešení insolvenčních řízení.

Michal Žižlavský, člen představenstva České advokátní komory, který vysvětlil platební neschopnost dlužníka.

Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory. Mluvil o praxi řešení situace lidí, kteří nesplnili své závazky: „Je to dluh člověka vůči společnosti. Netýká se to jen peněz, ale trochu i duševna, kdy schází selský rozum.“

Daniela Kovářová, advokátka a spisovatelka, která je přesvědčena, že insolvence je téma, o kterém by se mělo mluvit: „Mělo by se mluvit o finanční gramotnosti, o tom, zda si můžeme dovolit věci, na které nemáme. A jak ven z dluhové pasti.“

Petr Salava, producent a diskžokej. Je rád, že se ho insolvence netýká: „Myslím, že do insolvence se dostanou lidé, kteří jdou bezhlavě do půjček a pak to nezvládají.“

Ladislav Jakl, rocker a publicista. Ten charakterizuje neschopnost platit: „Nemám, nemám, nemám. Nemám, co dát. Ale nevím, jestli to může reálně nastat, protože vždycky člověk může něčím platit.“

                                                         a

Karel Havlíček, ředitel HBT, který pojmenovává insolvenci jako platební neschopnost dlužníka a zdůrazňuje právě slovo neschopnost proti slovu neochota: „Žijeme v době, která je poměrně nemilosrdná, a přitom jsme paradoxně zavalováni obrovskou spoustou nabídek jakéhosi milosrdenství, jakýchsi milostí. To může být startovním polem na cestě ke ztrátě hodnot. A to je ještě horší než platební neschopnost.“

Na anketní otázku Co je tolerance? mi odpověděli

Martin Kovář, historik a publicista, který by se k toleranci rád propracoval: „Daří se mi to limitovaně. Souvisí to s odpuštěním, s empatií, se schopností zapomenout na staré domnělé či skutečné křivdy a respektovat názor, který je třeba úplně proti tomu, v co věřím.“

Josef Jíša, podnikatel v automobilovém průmyslu, který mj. řekl: „Tolerance je vnímání a naslouchání tomu druhému. Možná nepochopení proč, ale přijetí, že je to tak.“

Kamila Bendová, matematička a bývalá disidentka. Ta si myslí, že tolerovat cizí názory je nutné, ale tolerance má také své hranice: „Je otázka, jestli můžeme být tolerantní vůči soudu. Jestli můžeme tolerovat podvody, krádeže, potraty.“

Petr Salava, producent a diskžokej, podle kterého by tolerance měla být mezi lidmi naprosto běžná: „Někdy mi ale vadí, že druhý sází na to, že bude tolerován.“

Jeremy Emanuel Vittek, varhaník od sv. Ignáce, který se domnívá, že tolerance je umenšení vlastního názoru ve prospěch druhého: „Tím utvoříme určitý kompromis.“
                                                             a
Karel Havlíček, ředitel HBT, který toleranci charakterizuje jako snášenlivost a pokusil se o vlastní definici: „Tolerance je chování, které projevuje schopnost a také ochotu člověka vnímat věci, které by za jiných okolností vnímal negativně, přinejmenším neutrálně, možná dokonce i pozitivně.“

Sledujte nás také na Facebooku a na YouTube.
Lajkujte, sdílejte a komentujte!!!
Dana Jaklová