Novonormalizace: bullshit jobs, nepoučení manželé a studenti bez učebnic

Sledujte pravidelné páteční Filozofórum Karla Havlíčka na Info.cz

Čas se přehoupl do prázdnin a mně se zdá, jako by to slovo nabylo nového významu. Vyprchala z něj lehkost školního volna a dovolených. Nahradilo ji prázdno.
Možná je to takhle: Když procházíte Prahou, spatříte už drahně dlouho (není-li ovšem zrovna koronavirová pauza) plně obsazené zahrádky restaurací. Ráno, v poledne, odpoledne i večer. Budiž to přáno hospodským i hostům. Jen je mi divné, že ti dobře vyhlížející a klábosící občané a občanky mohou kontinuálně vysedávat v barech, vinárnách, kavárnách a hospůdkách a nejsou v kancelářích – tohle evidentně nejsou kopáči a dlaždiči, neboť ty všechny Praha vyhnala k hromadné demolici komunikací. Toto budou spíš všelijací důležití manažeři a referenti a debatují tu o světoborných problémech. V kancelářích zřejmě, i když se stát, jak jsem zde nejednou psal, zoufale domáhá dalších administrativních sil, práce mnoho není. Anebo je, avšak pravdu má anglický antropolog Graeber, když formuluje bullshit jobs, čili hezky česky práce na h*vno, jako takové činnosti, kdy tisíce lidí posedávají za pracovními stoly a tváří se zaměstnaně nebo se zabývají překládáním spisů a krabic z místa na místo, aby vypadali produktivně (Graeber, D. Bullshit Jobs / A Theory. London: Penguin Books, 2019). Zdá se, že to je jeden ze zárodků toho, co s takovým zalíbením část společenských vynálezců označuje jako „nový normál“.