Občanská společnost v praxi. Jak mě poučili dobrovolní hasiči

V těchto listopadových dnech se slova o hrdinství, morálce, solidaritě a svobodě skloňují ve všech pádech – a je to přirozené, neboť historie je učitelkou života a listopadové dny jsou ve vědomí tohoto národa spjaty s událostmi vskutku převratnými. Hodnocení velkých dějinných událostí se zasvěceně zhostí historici, politici a politologové. Smysl celku ale mnohdy přesněji ukazují děje drobnější, jimž se často nedostane zdaleka tolik pozornosti. Prožil jsem v tom minulém týdnu akci, kterou považuji za potřebné připomenout.

V Brně se ve středu 16. 11. sešly doslova davy slavnostních uniforem. Oblékali je lidé, kteří jsou zvyklí na nepohodlí pracovních overalů, těžkých bot a rukavic a kteří spíše než Ascot připomínající kloboučky nosí helmy. Je to taková zvláštní sorta zaujatých žen a mužů, jejichž smyslem života je drápat se ve volných chvílích přes překážky, běhat s těžkými břemeny, šplhat po žebřících, tahat se s hadicemi, brodit se vodou a zápasit s kdejakým živlem. Dělají to, protože je to baví a těší, a ještě k tomu vychovávají mladou generaci, aby se k tomu zvláštnímu životnímu stylu přidala – a ona tak kupodivu činí. Nevím, jestli existuje jiný srovnatelný obor lidské činnosti, v němž by tolik aktérů popíralo svým příkladem běžný fakt, že mezi profesionály a amatéry je rozdíl prakticky jen v tom, že ti první konají svou práci denně od rána do večera (či spíše od rána do rána), kdežto ti druzí si odkroutí své v civilním zaměstnání a do té práce se vrhnou teprve potom. Mluvím o dobrovolných hasičích.