Aktuální otázky civilního řízení

V pátek 10. listopadu 2017 proběhlo v Paláci Dunaj v Praze sympozium nazvané Aktuální otázky civilního řízení. Setkání zaměřená na občanskoprávní řízení probíhají na půdě ČAK již tradičně, Česká advokátní komora je jejich partnerem a předseda ČAK (v letošním případě JUDr. Vladimír Jirousek) je vždy zaštiťuje. 

Akci, které se zúčastnilo šest desítek advokátů, soudců a akademiků, zahájil místopředseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M., který informoval o novele zákona o advokacii účinné od 1. 9. 2017 a ocenil jednu z posledních novel občanského soudního řízení, jež dopadla na problematiku dovolání. Upozornil přítomné, že ČAK intenzivně sleduje debaty k nové legislativě znalců i diskusi ke zrušení § 127a o. s. ř. V závěru svého vystoupení se dotkl věcného záměru Ministerstva spravedlnosti zavést do českého práva institut hromadných žalob. Jako nevhodné se mu však jeví přebírat americký koncept opt-out, naopak doporučuje evropskou tradici opt-in. Po něm promluvit zakladatel projektu Stálé konference českého práva JUDr. Karel Havlíček, jenž upozornil na tekutou společnost, která vše neustále mění, zatímco soudní řízení by mělo být spíše tradiční a stálé. 

Ústavní soudce JUDr. Jaromír Jirsa přednesl úvodní referát, v němž se zabýval střetem práva na spravedlivý proces a zákonné koncentrace sporného řízení. Doporučil všem soudcům používat institut přípravného jednání, který vede k inventuře a k vyjasnění důkazní situace i dalšího procesního vývoje. Téma koncentrace si pro svůj přednes vybral také předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš. Podotkl, že dnešní systém neúplné apelace se v praxi nevžil, protože klade vysoké nároky na soudce, k čemuž ovšem nevychovávají právnické fakulty ani advokátní či justiční přípravná praxe. JUDr. Michal Žižlavský, advokát a předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců vidí soudy jako důmyslnou past. Dnešní proces se podle něj podobá hře v šachy, v němž je ovšem nezbytně třeba, aby všichni účastníci dobře znali a používali stanovená pravidla hry. Nezastoupení účastníci však pravidla neznají, což je pak v praxi diskriminuje. Řešením by mohl být advokátní proces. 

Další diskutující, soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Martina Kasíková se zaměřila na přechodná ustanovení překrývajících se procesních novel, která způsobují komplikace zejména v exekučních věcech, jež tvoří třetinu odvolací agendy. Povzdechla si také nad tím, že novely a zejména poslanecké iniciativy vykazují rozdílnou kvalitu přechodných ustanovení, výjimkou bohužel nejsou zákony, jimž přechodné ustanovení zcela chybí. Vysokoškolská učitelka doc. JUDr. Alena Macková představila přítomným svou vizi budoucnosti, v níž elektronické důkazy a způsoby řízení převáží před způsoby tradičními, zejména z důvodu procesní ekonomie. To ale vyžaduje podrobnější pravidla, například zákonnou námitku pořízení důkazu, pro kterou by platila prekluze uplatnění. 

Šéfka Spolku rodinně právních a opatrovnických soudců JUDr. Libuše Kantůrková představila poslední novelu zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jež v ustanovení § 471 odst. 2 zavedla povinnost skončit opatrovnickou věc do šesti měsíců od zahájení. Tato lhůta je podle ní nesplnitelná, v konfliktních případech se do ní nevejde mediace ani zpracování znaleckých posudků. 

Ústavní soudce JUDr. David Uhlíř pohovořil o paradoxu, podle něhož se věci, v nichž není připuštěno dovolání, popř. je odmítnuto, dostanou před Ústavní soud dříve než věci kvalitně dovoláním napadené a Nejvyšším soudem věcně projednané. Vzhledem k tomu, jak obtížné je napsat správně ústavní stížnost či dovolání (jako kvalitní esej), preferoval by specializaci advokátů, na jejímž základě by jen někteří byli oprávněni zastupovat před těmito dvěma nejvyššími soudy. 

Soudce Vrchního soudu JUDr. Ladislav Derka se zaměřil na § 142a o. s. ř., který formulací předžalobní upomínky dopadá na přiznávání nákladů řízení. Úmysl zákonodárce směřoval na bagatelní pohledávky, formulace zákonného ustanovení je však obecná, takže by ji soud měl používat ve všech věcech, tedy i v oblasti nebagatelní či nepeněžitého plnění. Praxe je naštěstí rozumná, ustanovení však není ideální, pokud vyvolává nutnost extenzivního výkladu. 

Problematiky nákladů řízení se dotkla i další diskutující, advokátka JUDr. Světlana Zvolánková-Semrádová. Kritizovala soudní praxi, jež odmítá přiznat náklady právního zastoupení veřejnoprávním korporacím s odůvodněním, že obce mají právní oddělení, a proto nemusejí využívat služeb advokátů. Tento závěr totiž často neodpovídá finančním ani personálním možnostem korporací. Připravená diskusní vystoupení uzavřel místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, jenž podobně jako řada diskutujících plédoval pro advokátní specializace.

Následovala diskuse z pléna, do níž se zapojilo patnáct přítomných. Nejčastěji probíranými tématy byly klady a zápory advokátního procesu, specializace advokátů a procesněprávní normy, působící jako Potěmkinova vesnice, zatímco reálný soudní proces se řídí zvykovým právem a nepsanými pravidly.

Zpracovala: JUDr. Daniela Kovářová