Právnický salon Právo a rovnost

Ve čtvrtek 2. listopadu 2017 se v rezidenci primátora hlavního města Prahy na Mariánském náměstí uskutečnil v pořadí už pátý právnický salon, tentokrát nazvaný Právo a rovnost. Moderovala jej advokátka JUDr. Daniela Kovářová a jménem paní primátorky, jež akci zaštítila, diskusi zahájil zastupitel JUDr. Petr Novotný. Akce proběhla v partnerství s Magistrátem hlavního města Prahy, Soudcovskou unií ČR a Českou advokátní komorou, regionem Praha. 

První odborné vystoupení nazvané Rovnost v postfaktické společnosti přednesl JUDr. Karel Havlíček. Upozornil přítomné, že jsme zaměnili rovnost za stejnost a že i dnes je třeba do nepravostí řádně tepat, což se zdá být nemoderní a kritizované. Naopak mediální stránka kauz nabývá na intenzitě, a kdo umí s médií zacházet, ten dostane hlas od veřejnosti. Naopak hodnota pravdy se v dnešní tekuté společnosti blíží nule. V otázce rovnosti by mělo jít o rovnost v příležitostech, nikoliv o rovnost ve výsledku. Lidské právo přece není rovno záruce, a kdo nemá talent, ten musí přidat vůli, aby uspěl. Dnes požadovaná rovnost ve výsledku je pro talentované a schopné deprimující. Lidská touha dobře se mít je lidstvu přirozená, její realizaci však nelze zajistit afirmativní akcí, protože rovnost a svoboda jsou jen dvěma stranami téže mince. 

Vysokoškolský pedagog prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc., přednesl vlastní definici rovnosti jako pojmu právně filozofického umožňujícího řadu pojetí. Cíl je iluzorní, můžeme se jen snažit se mu přiblížit. Ani právo neznamená rovnost, to spíše v rozhodování soudů se objevuje napravování tvrdosti zákona. Formální rovnost existuje jen na papíře jako rovnost před zákonem, protože privilegia se nepřipouštějí. 

Další představitel akademické sféry doc. JUDr. Pavel Mates, CSc., se zamyslel na rovností za každou cenu. Podle něj žádná z právních norem rovnost nedefinuje, jde totiž o filozoficko-etický, nikoliv o právní pojem. V materiálním pojetí je rovnost Pandořinou skříňkou, v níž můžeme hledat do nekonečna. Ne vždy rovnost na začátku představuje rovnost na konci nebo uprostřed. Rovnost je pojmem relativním, vždy ve vztahu k něčemu, a někdy proto vede k paradoxním závěrům. V definici pojmu pokračoval prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., různými pohledy na relaci práva a rovnosti. Nerovnost podle něj je přirozená, protože lidé si prostě rovni nejsou. Nerovnost je důsledkem samotného života a ani právem ji nelze odstranit docela. Absolutní rovnost je spíše výjimečná, častěji se používá rovnost procesní. Relativní rovnost se uplatní jen v některých případech, de facto jen jako racionální nerovnost. Nejspontánnější je stejná příležitost, k níž napomáhají testy či střídání podání ve sportu. Dnes se ovšem vyostřuje vztah menšin a snaha po jejich zrovnoprávnění vede k omezování většin. I většina se tak může ve společnosti cítit menšinou. 

Právnický salon již tradičně navštívil také expremiér Ing. Mirek Topolánek, který přednesl burcující projev nazvaný Právo a rovnost? Právo a nerovnost! Aniž by to v tuto chvíli pořadatelé věděli, svým vystoupením zahájil kampaň nového prezidentského kandidáta. Hovořil o paralelním právu i o nebezpečí islámu a práva šaría, entitách nekompatibilních s českým právem. 

Další pedagog prof. JUDr. Josef Bejček hovořil o požadavku tzv. rovnosti ve střetu politicko-právní „vůle a představy“ a reality, o rovnosti pohlaví a pozitivní diskriminace žen, které vedou v právu k rozporu s elementární logikou, na kterou nakonec paradoxně doplácejí právě ženy. Ochranářská ideologie se pak jako nakažlivá infekce šíří do dalších oblastí, dokonce i tam, kde by vůbec neměla mít místo. Důsledkem je nerovné zacházení pod rouškou rovného projevující se jako plíživý morální lynč. Například když zloděj má právo krást jen proto, že má hlad. Slabost však není zárukou hodnou ochrany, zejména pokud probíhá férová soutěž. A veškerá diskuse končí tam, kde začíná hodnotový spor. 

Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala hovořil o rovnosti silných a rovnosti slabých a dospěl k závěru, že přirozená schopnost rozpoznat dobro a zlo umírá dnes na špatnou zkušenost. Nárůst složitosti komplexních společnostech vede dříve či později k jejich zániku, jak předpovídá prof. Bárta. Vše je tedy dáno rozumnou proporcí. A v některých systémech (například v orchestru) prostě nemůže platit demokracie, kteréžto poučení může mít i všeobecnou platnost. 

Poté vystoupil JUDr. Jan Tryzna, Ph.D., se svým pojetím rovnosti a autonomie vůle. Rovnost podle něj není principem přirozenoprávním, ale veskrze pozitivním. Výsledek je paradoxní, neboť normativní požadavek rovnosti vede k faktické nerovnosti, podobně jako zákaz rozlišování vede k nerovnosti nebo k rovnosti absolutní, jež ovšem opět naráží na faktickou nerovnost. 

Předposledním diskutujícím byl předseda Městského soudu v Praze JUDr. Libor Vávra. Podotkl, že mu jako trestnímu soudci rovnost nepřijde samozřejmostí, a v dalších úvahách se dotkl příliš vysokých trestních sazeb v době klesající zločinnosti. V samotném závěru vystoupil zástupce veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček, podle něhož rovnost neznamená stejnost. Původní pojetí rovnosti vychází z křesťanství, které však rovnost chápalo nikoliv za života, ale až po smrti a před Bohem. Rovnost před Stvořitelem ovšem neměla být prostředkem, ale cílem. Dnes jsou lidská práva zasažena náboženskými symboly, což je špatně, neboť samotné náboženství je otázkou lidské volby. Napětí mezi individuální svobodu a požadavkem rovnosti způsobuje tlak ve společnosti a jeho důsledkem je potlačení svobody. 

V krásných secesních prostorách rezidence pražské primátorky pak osm desítek účastníků nad nastolenými tématy neformálně debatovalo do pozdních večerních hodin.

Zpracovala JUDr. Daniela Kovářová