Spotřebitelské spory a jejich řešení

Ve čtvrtek 5. dubna 2018 se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR uskutečnila další akce letošního ročníku Stálé konference českého práva – sympozium Spotřebitelské spory a jejich řešení. Záštitu této akci poskytl Ing. Patrik Nacher, poslanec a předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

 Ing. Nacher také sympozium před sedmi desítkami přítomných zahájil. Uvedl, že chránit spotřebitele je možné dvěma způsoby: omezením podnikatelského prostředí, nebo zvýšením práv spotřebitelů, kterážto cesta je vhodnější na rozdíl od nadbytečné regulace. Ideálem ochrany je sebevědomý spotřebitel, který si dokáže vybrat alternativu, jež mu legislativa nabízí. Spotřebitelský spor je až následkem a řešením kolize mezi podnikatelem a spotřebitelem. Ing. Nacher přitom rozlišuje spotřebitele 1.0 (subjektivní oprávnění spotřebitele právem upravené) od spotřebitele 2.0 (ve sporu či v postavení, v němž se domáhá realizace svých spotřebitelských práv). Zmínil plánovanou úpravu hromadných žalob a mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, zavedené novelou zákona účinnou od roku 2016. Výsledek (například v otázce hromadných žalob) však nesmí dostat spotřebitel bez práce, naopak musí sám vyvinout určité úsilí, jinak si nebude získaného vážit. Právě toto sympozium by mělo odpovědět na dotaz, co se za poslední dva roky podařilo a jak v praxi spory spotřebiteli pomáhají. Všechny zkušenosti jsou užitečné, stejně jako judikatura, neboť vyvíjejí tlak na podnikatele, což následně kultivuje podnikatelské prostředí.

 Poté promluvil zakladatel Stálé konference českého práva JUDr. Karel Havlíček, který ochranu spotřebitele přirovnal ke klasickému střetu konzervativního a liberálního pohledu. Systém ASPI například obsahuje 1809 pramenů, které obsahují termín „spotřebitel“, jež byl poprvé použit v roce 1918 a původně byl součástí ochrany celého hospodářství. Špatné ekonomické prostředí tvořilo fronty a prázdné pulty, masivní ochrana spotřebitele naopak ruší rovnost v postavení a zavádí rovnost ve výsledku. Dnes sledujeme podivnou dichotomii: ještě nedávno si byli spotřebitel a podnikatel rovni. Původně ochrana spotřebitele byla součástí soukromého práva, dnes se stává součástí práva veřejného. Nové aranžmá však nemá původ v ekonomické bídě a nedostatku, ale ve snaze o dobro člověka. Jsme svědky historického zlomu ve spotřebitelské oblasti, jenž však nese též prvky sociálního inženýrství.

 Mikrofon poté patřil náměstku ministra spravedlnosti JUDr. Jeronýmu Tejcovi, který informoval o právě schváleném věcném záměru právní úpravy hromadných žalob. Navázal na loňskou konferenci, kterou Stálá konference uspořádala k této problematice na stejném místě, a popsal podněty, jež k dnešnímu stavu vedly: poptávku zdola, ale i obavu ze zneužívání. Právní úprava nemá v úmyslu měnit stávající hmotné právo, reaguje jen na jeho procesní uplatňování a zavádí nový efektivní proces, jehož cílem bude ochrana spotřebitele a následující principy: jeden soudce, jeden právní zástupce, jeden soud a jeden proces. Hromadné žaloby budou vyloučeny v rodinných a statusových věcech a bude je možné použít jen v případech, kdy nebude jiné lepší řešení, neboť samotné zahájení řízení může mít drastické účinky na reputaci žalovaného. Drobné nároky v řádu do stovek korun bude řešit systém opt-out, částky nad 20.000 Kč systém opt-in, přičemž skupina žalobců musí být jednoznačně definovaná. Správcem skupiny žalobců bude subjekt podobný insolvenčnímu správci, jehož cílem bude ochrana zájmu skupiny. Nerozhodnuto zatím zůstává financování celé problematiky, jež ovšem nesmí zatěžovat stát.

 Obrovské ovace zaznamenala na své vystoupení děkanka brněnské Právnické fakulty doc. Markéta Selucká, PhD., jež se spotřebitelské problematice věnuje od r. 2004. Podotkla, že není třeba měnit hmotné právo, že však je zásadní problém s jeho procesním uplatňováním. Právní stát totiž svým občanům garantuje, že se právní ochrany domohou, v ochraně spotřebitele to však stále neplatí, proto řada občanů rezignuje a o svá práva se nehlásí, čehož nekalosoutěžně využívají neseriózní podnikatelé a vyrábí zboří, které po dobu dvouleté záruční lhůty nevydrží. Problémem je tedy, jak se domoci ideálu spotřebitel 2.0, navíc jak se ho domoci rychle, neboť pozdní spravedlnost žádnou spravedlností není. Řešení nevidí v posílení spotřebitelských sporů, ale v arbitrech oprávněných k autoritativnímu rozhodování.

 Dalším vystupujícím byl zástupce Veřejné ochránkyně práv JUDr. Stanislav Křeček. Podotkl, že se na úřad často obracejí stěžovatelé ve věcech ochrany spotřebitele, že však úřad je oprávněn kontrolovat jen činnost veřejné moci, proto mu běžný vztah spotřebitel/podnikatel nepřísluší. Pokud si však občan stěžuje na mimosoudní řešení sporu, v němž orgán veřejné moci působil, pak ombudsman prověří postup České obchodní inspekce. Tak například úřad uzavřel, že finanční arbitr musí při rozhodování prověřit nejenom současný stav, ale i platnost původní spotřebitelské smlouvy. Podobně dospěl k závěru, že i šiřitel reklamy odpovídá za její obsah, že se ochrana spotřebitele nevztahuje na právnickou osobu, jež zboží koupila za účelem dalšího prodeje, a dále že Česká obchodní inspekce nesmí sdělit podnikateli informace, které se doví z podané stížnosti.

 Poté vystoupila JUDr. Jitka Rybová z Ministerstva průmyslu a obchodu a shrnula dopad novely zákona o ochraně spotřebitele z roku 2016, na jehož základě provádějí mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (konciliaci) Česká obchodní inspekce, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad a Finanční arbitr, event. další instituce, jež požádaly o licenci. Tyto orgány se 90 dnů snaží najít mimosoudní řešení, po marném uplynutí lhůty se strany mohou do měsíce obrátit na soud žalobou podle páté části občanského soudního řádu.

 Na tuto problematiku navázal Mgr. Tomáš Večl z České obchodní inspekce, který uvedl, že v roce 2017 řešili 3394 návrhů, z nichž bylo 340 odmítnuto pro nesplnění zákonných požadavků, 976 věcí bylo ukončeno bez dohody uplynutím lhůty, 200 sporů stále probíhá a smírně dohodou bylo skončeno 1124 věcí. Zákon je však poněkud kusý, pokud jde o procesní náležitosti mimosoudního projednání, proto ředitel vydal pravidla, podle nichž se v řízení postupuje. ČOI vydává také nezávazná právní stanoviska, která pak strany používají v soudním řízení. Aktuálně se této problematice věnuje 17 zaměstnanců v regionálních pracovištích, funguje také odbor spotřebitelského poradenství. Ing. Večl uzavřel, že původně byl k novému institutu kritický, nicméně většina stran je ochotna se dohodnout, zbytek tvoří šedá zóna, z níž by práva stejně nebylo možné vynutit.

 Dalším diskutujícím byl Mgr. Kryštof Kruliš, PhD., ze Spotřebitelského fóra, který informoval o roli spotřebitelských organizací v mimosoudním a soudním řešením spotřebitelských sporů. Jejich úkolem je propojovat spotřebitele a pomáhat státu při hledání kreativních řešení, neboť řada spotřebitelů při postupu 2.0 tápe. Jako nevýhodu vidí omezení 90 dnů pro vyřízení sporu, naopak efektivní se jeví medializace problému.

 Další část diskutujících se věnovala mediaci. Mediátorka PhDr. Dana Potočková hovořila o svých zkušenostech předsedkyně zkušební komise Ministerstva spravedlnosti pro zkoušku z mediace i z vlastní mediační praxe a podotkla, že k dohodě dospěje 70 % stran po 8 až 12 hodinách mediace, jde tedy o nástroj vysoce efektivní, čemuž pomáhá § 100 odst. 2 občanského soudního řádu, za jehož pomoci může soud nařídit stranám první setkání s mediátorem. U soudně nařízených mediací se polovina případů vrací zpět soudu, 17 % se dohodne ještě před začátkem mediace. Vládní návrh rekodifikace civilního procesu však s tímto institutem vůbec nepočítá.

 Následovala JUDr. Martina Doležalová, jež má v České advokátní komoře na starosti mimosoudní řešení spotřebitelských sporů mezi advokátem a jeho klientem. V roce 2016 provedla ČAK 17 konciliací, v roce 2017 jich bylo už 27. Povětšinou se jedná o palmární žaloby, převažuje však odborné vysvětlení sporu, řada klientů nechápe postavení advokáta a domnívá se, že klient nemusí za prohraný spor zaplatit. V každém roce skončilo dohodou 6 případů.

 Jako poslední předem připravený diskutující vystoupil Mgr. Viktor Vodička ze Sdružení českých spotřebitelů, což je nestarší subjekt chránící práva spotřebitelů v ČR, současně pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu k mimosoudnímu projednání spotřebitelských sporů. Shrnul, že přibližně třetině stěžovatelů dávají za pravdu, v třetině případů dojde k dohodě a třetinu žádostí odmítají pro nepříslušnost nebo nesplnění formálních předpokladů.

 V následné diskusi vystoupil poslanec a předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda s upozorněním, že by se hromadné žaloby neměly vztahovat na uplatňování nemajetkové škody, jinak hrozí značné náklady státu. Podpořil systém opt-in oproti systému opt-out, v opačném případě novinka vytvoří sebegenerující spory.

 Na samém závěru o slovo požádal místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, PhD., který zmínil problematiku insolvencí, jež se spotřebitelskou úzce souvisí. Jen za loňský rok jeho soud řešil 21.000 návrhů na povolení oddlužení, jako negativní se jeví zejména činnost oddlužovacích agentur. Krajský soud ke zlepšení stavu naopak zavedl bezplatné poradny, které za pomoci 40 advokátů a insolvenčních správců pomohly v loňském roce 400 dlužníků.

 Sympozium ukázalo, že spotřebitelská problematika je velmi živá a žádaná, přičemž připravovaný záměr zavést do českého práva hromadné žaloby bude vyžadovat další setkání, výměnu názorů a korekci naivních představ o tom, jak by měl občan vymáhat právo. Věřím, že v brzké době další akci na podobné téma opět uspořádáme.

 Moderovala, zapsala a zpracovala JUDr. Daniela Kovářová