22. Právnický klub

V rámci Pražského právnického podzimu Stálé konference českého práva proběhl tradičně poslední listopadový čtvrtek již dvaadvacátý Právnický klub. Téma znělo Český právní řád a evropské právo a jak účast, tak průběh diskuse potvrdily, že jde o téma aktuální, vzbuzující emoce i názorovou pluralitu.

Záštitu Právnického klubu převzali JUDr. Libor Vávra, prezident Soudcovské unie ČR a JUDr. Petr Šuk, místopředseda Nejvyššího soudu ČR.

Sezení Právnického klubu zahájil zakladatel Stálé konference českého práva JUDr. Karel Havlíček úvahou nad vztahem a vzájemným působením národního právního řádu jako výrazu státní suverenity, a nadnárodního práva jako neoddělitelného prvku integračních procesů a zejména pak nad jeho legitimitou v kontextu demokratických principů.

S prvním příspěvkem vystoupila JUDr. Daniela Kovářová. Sdílela s přítomnými své dosavadní zkušenosti senátorky s postupy implementace a připomínkováním unijního práva. Projevila silnou skepsi a nesouhlas se stávající situací. Vnímá rozmach evropského práva za příliš velký a násilný, často na úkor soukromé sféry a národních rozpočtů jednotlivých členských států. Domnívá se, že by Česká republika měla být v připomínkovém řízení mnohem aktivnější a důraznější.

Další příspěvek přednesl JUDr. Cyril Svoboda, který upozornil, že historicky existovaly snahy o ovládnutí Evropy od jakživa, nicméně neměly nikdy takový úspěch jako snahy o rozklad, které vedly k válkám. Díky válečné zkušenosti ale došlo k uznání společenského konsensu mít určitá sdílená pravidla, což je velmi silně podporováno z obchodních kruhů, kde jednotný právní rámec zásadně usnadňuje obchodní aktivity. Úskalí však vidí v politické motivaci zástupců státu, kdy jsou jejich rozhodnutí a činy řízeny více obavou o kariérní postup na úkor důrazného hájení národních zájmů.

Třetím z řečníků byl prof. JUDr. Karel Klíma, CSc. se svým zamyšlením nad vztahem evropského práva k Ústavě, suverenitě státu a úhlu pohledu na vzájemné postavení národního a nadnárodního práva. Upozornil, že dle jeho názoru není národní suverenita něco, z čeho se dá po kouscích ubírat. Buď je nebo není. A dále poukázal na paradox faktu, že premisa shody zakládá předpoklad horizontality vztahu, nicméně v praxi jde o vztah vertikální, tj. nadřazenosti ve prospěch evropského práva.

V rámci návazné diskuse vystoupil nejdříve doc. JUDr. Pavel Mates, CSc., který byl velmi kritický k záplavě nových a často nevhodně přeložených termínů prostupující do národní legislativy. Silně kritický názor následně vyjádřil i JUDr. Roman Fiala, podle jehož názoru není evropské právo právem, ale formou poltického nátlaku a ovládání. Podpořil důraz na kvalitní a nebojácnou reprezentaci České republiky v evropských strukturách. Negativní náhled sdílela i JUDr. Vlasta Formánková, podle které probíhá evropské tsunami, jemuž dává prostor minimální zájem zákonodárců během legislativního procesu.

Smířlivější tón měl příspěvek JUDr. Roberta Němce, který jednak upozornil na zrádnost rozlišování my a oni – EU se týká nás všech a bude taková jakou ji všichni uděláme, a pak podpořil integrační tendence primárně v obchodní sféře, kde představují zásadní zjednodušení pro všechny zainteresované. Z jiného úhlu ale ve stejném duchu vyzněl příspěvek JUDr. Pavla Meduny, který poukázal na nulový zájem a povědomí společnosti o tom, kdo vlastně Českou republiku na evropské úrovni reprezentuje. Což podle něj umocňuje problém legitimity, a hlavně kvality evropské reprezentace.

22. sezení Právnického klubu rozhodně dostálo tradici nabídnout podnětné téma a vyvolat tak substantivní a názorově bohatou diskusi zúčastněných.